Uživatel:Keny

Aleš Kapica (*1969) – IT administrátor, zaměstnaný na DCE (Katedra řídicí techniky) FEL ČVUT od května 2008 a od dubna 2016 i na DC (Katedra kybernetiky). Vývojář MediaWiki, specialista na Linux a správce infrustruktury pro laboratorní Diskless, využívaný na DCE a DC na Karlově náměstí v Praze.

Jak jsem se dostal k vývoji disklessové infrastruktury

Cesta k linuxu

Výkonné sálové počítače s terminálovým přístupem si mohly dovolit jen velké instituce. Proto se pro většinu lidí stalo synonymem počítače až relativně levná, ojetá, repasovaná PC, dovážená do zemí bývalého RVHP po roce 1990 většinou ze západního Německa, kde se původně tato PC používala v režimu „tlustého klienta” k práci na výkonném sálovém počítači (mainframe).

Spokojeni byli všichni. Západní instituce, které chtěly nakoupit novější a výkonnější stroje nemusely řešit likvidaci rychle zastarávajících strojů, které různí podnikavci, kteří je od nich vykupovali jako šrot určený k likvidaci, který následně se ziskem prodali v ČR. Nové stroje tehdy byly pro většinu zájemců v zemích bývalého RVHP finančně nedostupné. Jen pro zajímavost. V roce 1990 stála 3,5" Floppy mechanika 3500Kčs, IBM PC AT (tj. i286 na 10MHz) kompatibilní počítač 100 tisíc Kčs a výkonnější i386 150 tisíc Kčs. V té době se dal za takové peníze koupit rodinný dům se zahradou. Průměrná mzda byla okolo 4,5 tis. Kčs a nový automobil značky Škoda Favorit stál 84 tisíc Kčs.

O 5 let později už ceny starších modelů počítačů klesly natolik, že si je mohli dovolit i mnozí nadšenci a protože je výpočetní výkon těchto strojů nutil k tomu, aby produkovali lepší a efektivnější kód, vyrostla v České republice generace vývojářů co dnes patří podle statistiky vývojářů dle země původu z června 2023 mezi světovou špičku.

Konstrukčně složitější PC bylo mnohem dražší než terminál, ale mělo k dispozici vlastní CPU, RAM a výpočetní grafickou kartu, takže centrální počítač (server) nemusel plýtvat výkonem na operace, které si mohl „tlustý klient” zajistit vlastními prostředky. PC mělo navíc mnohem univerzálnější využití, protože mohlo fungovat i nezávisle na připojení k síti.

Na druhou stranu šlo o složitější mechanismul a pravděpodobnost, že se vyskytne problém se kterým si „Běžný Franta Uživatel” (BFU) neporadí výrazně stoupla, což vyvolalo poptávku po lidech schopných takové problémy rychle a operativně řešit. Mezi takové jsem patřil i já, a tak jsem během brigády v brněnské překladatelské agentuře Skřivánek s.r.o. roku 1999 dostal nabídku, abych z uklízeče kanceláří „povýšil” na IT specialistu. Nicméně placen jsem byl za odvedenou práci editora. A personální změny vedly k tomu, že zakázky které mne živily začal nový obchoďák přihrávat svým kamarádům. Proto jsem tuhle firmu asi po roce opustil, abych místo toho nastoupil na přední webový portál v ČR, kterým byl tehdy prudce expandující Atlas.cz jako pracovník helpdesku – v Praze.

Trvalý pracovní poměr v Praze již nebylo možné kombinovat s denním studiem v Brně a měl jsem také jiné zájmy. Proto jsem studium ukončil, abych pracoval dále na živnost jako IT poradce. Ale velice záhy jsem zjistil, že mne podnikání nebaví.

Přerušil jsem živnost a v květnu 2003 byl vybrán v rámci výběrového řízení na pozici webmastera ÚMOb Ostrava-Jih, který patří k nejlidnatějším městským obvodům v České republice. Tam využívali ke zpracování agendy pro 120 tisíc obyvatel obvodu centrální počítač s terminálovým přístupem již od 90. let a krátce před mým nástupem (v květnu 2003) nahradily původní terminály linuxové stroje. Což byl i jeden z důvodů, proč jsem byl přijat.

Fungovaly jako dataless node – neboli tlustý klient, který využíval datový prostor na SCO serveru k uložení uživatelských profilů. Instalaci klientů měl na starosti můj dnes již zesnulý kolega Ivan Doležal (*1964 – †2014) a o SCO server se staral dnes již zesnulý, Jozef „Bedřich” Perzyna (*1963 – †2022), můj budoucí šéf. Během pohovoru se mne zeptal na nějakou blbost ohledně MS Windows a když jsem mu upřímně řekl, že tenhle systém už je mimo okruh mého zájmu protože mne zajímá Linux, bylo rozhodnuto.

Práci „krmiče webových stránek” (webmastera), kterou původně zajišťoval nějaký mládenec na „civilní službě” jsem nedělal dlouho. Statickému webu již odzvonilo, ale ještě neexistoval žádný open source redakční systém, proto jsme s kamarádem a mým pozdějším nástupcem Tomášem Lukeštíkem (*1968), během roku vytvořili pro potřebu úřadu první redakční systém s javascriptovým WYSIWYG editorem na světě (nasazený do ostrého provozu od března 2004), který umožnil aby si dávali na web úředníci obsah sami.