Historie areálu ČVUT na Karlově náměstí

From DCEwiki
Jump to navigation Jump to search

Tento dokument popisuje historii územního celku vymezeného západní hranou Karlova náměstí, ulicemi Resslova, Na Zderaze, Na Zbořenci a Odborů. V současnosti tento prostor zaujímá z největší části České vysoké učení technické v Praze a areálu se nachází část Fakulty elektrotechnické a Fakulty strojní. Převážná část podkladů a informací v tomto textu pochází z osobního archivu a výzkumné práce Ing. Ivo Brachtla, CSc.

První zmínky[edit]

Časově nejstarší zmínky pocházejí z roku 1091 a lze je doložit zápisem v Kosmově kronice, který pojednává o pohřbu družiníka Zderada ze Švábenic, českého pána, milce prvního českého krále Vratislava II. v kostele sv. Petra, tedy nedaleko Prahy. Dle kronikáře Kosmase byl Zderad zavražděn právě roku 1091 při obléhání města Brna z příkazu Břetislava II., syna krále Vratislava II. a pozdějšího českého knížete. Traduje se pověst, že Zderad byl zabit v souboji s Břetislavem, který vyprovokoval svojí nevhodnou narážkou na chrabrost a zajetí Břetislava při předchozím vojenském tažení. Na památku zabitého šlechtice byl na místě jeho skonu vztyčen tzv. Zderadův sloup. Zderadovo jméno nesla tehdejší osada v těchto místech a dnes ulice Na Zderaze.

Klášter na Zderaze[edit]

Další zmínka o tomto místě pochází z roku 1190. Ke kostelu sv. Pavla přivedli členové knížecí družiny Kojata a Všebor z rodu Hrabišiců řád Strážců božího hrobu augistiniánské řehole. První listinný pramen pochází z roku 1217 v podobě přiznání výsad papežem Honoriem II..

Kaple Božího těla[edit]

Oblast dnešního Karlova náměstí, tzv. Dobytčí trh byl významným náboženským centrem. Od r. 1354 stála v jeho středu nejprve dřevěná věž, kterou v r. 1382 nahradila kamenná kaple Božího Těla, kde se v závěru velikonočních svátků vystavovaly spolu říšskými klenoty také svaté ostatky, které shromáždil Karel IV. Ty přitahovaly poutníky, kterým klášter poskytoval zázemí.

Husitské bouře a obnova kláštera[edit]

V roce 1419 byl klášter vypleněn husity, jeho obyvatelé povražděni a kostel sv. Petra a Pavla pobořen.

Křížovníci Božího hrobu se do něj vrátili až v pobělohorském období během rekatolizace Čech. Uctívání ostatků svatých a mariánské poutě opět přitahovaly množství poutníků, proto chtěli vybudovat na jeho místě velký poutní areál. Nejprve byl díky velkému soukromému odkazu a daru panovníka v letech 1715-1721 přestavěn podle návrhu Jana Blažeje Santiniho do barokní podoby kostel sv. Petra a Pavla.

Kaple Božího hrobu na Zderaze[edit]

V těsné blízkosti kostela tehdy byla postavena i kaple Božího hrobu, do níž se původně vcházelo z kostela a která měla připomínat hrob Ježíše Krista v Jeruzalémě.

Ta ušla demolici. V současnosti je však její interiér bez jakéhokoliv vnitřního vybavení. Na její východní straně je na zdi umístěn pískovcový náhrobek, který byl původně umístěn v křížové chodbě kláštera, na kterém je dnes již špatně čitelný nápis popisující ....

Součástí původně plánovaného kláštěrního komplexu byl barokní dům č.p. 269 z roku 1756-1757, současná budova G. Za povšimnutí stojí zejména původní dřevěná vrata v průjezdu do ulice Na Zderace, symbol (dvojitý kříž) řádu křižovníků nad průjezdem na straně dvora a trojice zazděných oken na jižní straně objektu. Zajímavostí je, že při rekonstrukci objektu byly nalezeny pozůstatky nejstarších splachovacích záchodů v Praze.

Další části areálu byly realizovány nezávisle na křižovnících. V letech 1730-1740 byl podle projektů P.I.Bayera a K.I.Dienzenhofera vybudován barokní kostel sv. Karla Boromejského v dnešní Resslově ulici a následně zde byl vystavěn i emeritní dům pro přestárlé kněží.

Zrušení kláštera[edit]

Panování Josefa II znamenalo pohromu pro mnoho náboženských řádů a jimi udržovaných staveb. Nejprve byla zrušena r.1784 kaple Božího těla která stála uprostřed Dobytčího trhu a nepatřila ke klášternímu areálu. O rok později byl zrušen i klášter na Zderaze a jeho budovy, včetně přilehlých kostelů dostala k dispozici armáda (Karlova kasárna). Kaple Božího těla byla r. 1789 prodána s podmínkou demolice. O rok později Josef II. umírá.

Po Josefínských reformách[edit]

Areál včetně prostor kláštera byl předán c. a k. eráru a až do roku 1898 byl využíván armádou jako kasárna. Po smrti Josefa II. za vlády jeho bratra Leopolda II. došlo k omezení a částečnému zrušení Josefínských reforem a část areálu včetně některých budov se částečně vrátily ke svému původnímu určení. Hranice oddělující prostor využívaný armádou od prostoru využívaného k duchovním účelům je do dnešních dnů patrná v podobě kamenné zdi, která se nachází v prostoru mezi budovami E a G.

Kostel sv. Petra a Pavla byl využíván jako vojenské skladiště a na jeho jižní straně vedle budovy původní fary (přibližně v místě dnešní laboratoře KN:E-s109 Stojovna) byla přistavěna vojenská kovárna a sedlárna. Na fotografiích z konce 19. století je patrná jako nízká stavba s výrazným komínem vedoucím až na úroveň střechy kostela, který byl armádou opuštěn až v roce 1898.

19. století[edit]

Roku 1869 tento areál získal nově vytvořený Český polytechnický ústav Království českého, který vznikl na základě jazykového rozdělení Polytechnického ústavu na českou a německou část. Původně sídlila Pražská polytechnika od roku 1787 v budově v Dominikánské (dnešní Husově) ulici, které zůstala k dispozici pro K.K. Deutsche Technische Hochschule im Prag.

Součástí areálu byl i již odsvěcený a nevyužívaný kostel sv. Petra a Pavla, který byl roku 1904 zbořen a dochovala se pouze kaple Božího hrobu na Zderaze. Většina původního mobiliáře kostela byla zachráněna a odvezena. Ve víceméně původní podobě se dochoval a nyní se nachází ve nejmenovaném kostele na Příbramsku.

Prostory kostela sv. Karla Boromejského, který byl také přidělen technice, využíval matematický ústav a v roce 1893 byla sejmuta cibulová věž kostela s cílem vybudovat zde observatoř pro potřeby profesora Václav Karla Bedřicha Zengera. Nicméně ze stavby sešlo, původní věž již nebyla vrácena na místo a střecha byla zakončena pouze nízkým krovem. Obecně panuje přesvědčení, že kostel byl od svého počátku postaven bez věže, nicméně její existence je dochována na dobových pohlednicích a skicách.

Celý areál byl v roce 1874 uzavřen směrem do Karlova náměstí novorenesanční budovou architekta Ullmanna, dnešní budova A Fakulty strojní. Historické prameny naznačují, že v prostoru hlavního dvora přibližně v místech mezi dnešní menzou a budovou B, stával dřevěný ateliér ve kterém Vojtěch Hynais pracoval na oponě pro Národní divadlo. Má se i za to, že prostory kostela sv. Petra a Pavla sloužily také jako sklad kulis pro Národní divadlo a obdobě prostory kostela sv. Karla Boromejského sloužili Německému divadlu v Praze.

V letech 1879-1880 navštěvoval cvičení z experimentální fyzicky vedená Prof. V.K.B.Zengerem pozdější slavný vynálezce a průkopník elektrotechniky Nikola Tesla.

20. století[edit]

V letech 1905-1906 byla na místě zbořeného kostela sv. Petra a Pavla vybudována v novoklasicistickém slohu nová dvoupatrová budova, původně navržená A. Elhenickým, tehdejšího Elektrotechnického ústavu, dnešní budova E Fakulty elektrotechnické. Ze zbořeného kostela jsou dodnes na zadním dvoře patrné fragmenty zdiva a části gotických lomených oblouků, které tvořili původní křížovou chodbu jejíž součásti byl i náhrobek nyní umístěný na východní straně kaple Božího Hrobu.

S výukou v nové budově se započalo od zimního semestru akademického roku 1906.

Po první světové válce byl výnosem ministra školství dne 1. září 1920 změněn statut i organizační uspořádání Polytechnického ústavu. Později byl kostel sv. Karla Boromejského vrácen do církevního fondu a připadl pravoslavné církvi, které jej vysvětila roku 1935 na kostel sv. Cyrila a Metoděje.

Za druhové světové války se kostel sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici stal místem posledního boje členů parašutistické skupiny, které provedla atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. 18. června 1942 byl však kostel obklíčen a parašutisté po dlouhém boji spáchali sebevraždu.

Z důvodu nedostatečnosti stávajících prostor v budově Elektrotechnického ústavu pro potřeby dynamicky se rozvíjejících elektrotechnických oborů se v roce 1927 přistoupilo k realizaci dostavby dalších dvou pater. Dostavbu dodnes připomínají nyní interiérová okna na hlavním schodišti, opakovaný novoklasicistický timpanon a střešní římsa na úrovni konce prvního resp. třetího patra v průčelí nad vchodem, vestavba druhého schodiště směrem do uzavřeného vnitrobloku nebo jiný typ oken a výzdoba nad a pod okny na jižní fasádě. Zajímavostí jsou pak cihlové mosaiky pod okny druhého a třetího patra, které připomínají logo dnes již neexistující firmy SUN Microsystems.

Středověká studna[edit]

Při rekonstrukci suterénních prostor v budově E sloužících Fitcentru, byla objevena původní středověká studna, která patřila ke kostelu sv. Petra a Pavla. V průběhu rekonstrukce byla studna opravena a doplněno chybějící roubení a ozdobná mříž a nyní tvoří velmi netradiční doplněk interiéru posilovny. Vstup do studny je zakryt, ale podle dostupných informací se v ní stále nachází pitná voda. V minulosti byla zdrojem kvalitní pitné vody i v obdobích epidemií moru a cholery. Poloha studny je zakreslena v historických plánech areálu.

Pražské fontány a kašny

21. století[edit]

V roce 2006-2007 se opět z nedostatku prostor přistoupilo k vestavě dalšího patra do půdních prostor již existující nástavby budovy E z roku 1927. Vzniklo tak 5. nadzemní podlaží. Souběžně byla provedena kompletní rekonstrukce vnitřního vybavení Zengerovy a Šrámkovy posluchárny a přilehlých prostor včetně rekonstrukce zadního schodiště a zřízení venkovního výtahu.

V létě roku 2014 se přistoupilo k rekonstrukci podlahových povrchů v polovině chodby v přízemí. Při sejmutí vrstvy původních povrchů byly odhaleny původní rozvody elektřiny z roku 1906. Tyto byly realizovány v podobě dřevěných lávek, do kterých byly z pískovém loži položeny měděné jutové kabely přivádějící elektřinu do laboratoří. Původní podlahové žlaby byly odkryty v místnosti E14 využity pro položení nových datových rozvodů.