Zavádění bezdiskových strojů
- PXE
- Pro zavádění bezdiskového systému je klíčové, aby jeho ethernetové zařízení podporovalo PXE (Preboot execution environment) – standard, který umožňuje zavedení operačního systému po síti. Funguje to tak, že:
- Ethernetové zařízení, které podporuje PXE, vyšle do sítě broadcastový paket
- Ten odchytí DHCP server a pokud nalezne pro MAC adresu, ze které byl paket odeslán, odpovídající konfiguraci, vrátí informace nezbytné k nakonfigurování sítě, a mezi nimi může odeslat také adresu TFTP serveru a cestu k zavaděči, který se má stáhnout.
- Zavaděč, pokud podporuje PXE, si pak stáhne přes TFTP konfigurační soubor a případně i další moduly, nezbytné pro zavedení operačního systému.
|
Pokud má zařízení k dispozici lokální blokové zařízení, na kterém je nainstalován zavaděč, nepotřebuje ethernetové zařízení s podporou PXE, ani DHCP server, protože konfiguraci sítě lze jádru předat prostřednictvím konfiguračního souboru zavaděče ještě před zavedením jádra do RAM. |
- DHCP a TFTP server
- Z DHCP serveru si klientské stanice natahují informace o nastavení sítě. TFTP server nabízí ke stažení soubory nezbytné pro bezdiskové zavedení systému. Může jít o stejný stroj, ale nemusí.
- Klientská stanice
- Stroj na kterém fyzicky zavádíme operační systém.
Zavaděč – bootloader
V roce XXX když se na DCE s disklessy začínalo, se pro zavádění linuxu používalo LILO a GRUB.
LILO nemělo podporu pro zavádění po síti, ale GRUB první verze, později označené jako legacy, mohl mít zakompilovaný ovladač pro síťovou kartu klientské stanice, který použití PXE umožnil. Mělo to ovšem jednu nevýhodu.
Přidání nového ovladače znamenalo rekompilaci a reinstalaci prvního zaváděcího bloku, který se musel vejít do MBR sektoru. Soubor pxegrub, který se do něj instaloval tvoří zabalené oba stupně zavaděče, rozšířené o možnosti práce se sítí.
připojení NFS funkční síťovou konfiguraci a připojení.
Dále je nutné odstavit služby, které by se při startu případně pokoušely o rekonfiguraci síťového připojení. V takovém případě by se totiž mohlo stát, že stroj zůstane viset, protože mu přestane fungovat připojení na NFS server.
syslinux
Pro bezdiskové zavádění se používá PXELINUX , ale také GRUB lze používat bezdiskově. Jak už bylo zmíněno u prvního stupně zavádění,
Bios klientské stanice si z TFTP serveru přes PXE síťové karty tento soubor stáhne a zavede stejným způsobem, jako by jej našel někde na disku. Pokud je k dispozici ovladač síťové karty, lze pak zavádět i distribuce bezdiskové rovnou ze sítě. Pokud ne, můžeme zavést pouze lokální systémy.
|
GRUB2 rovněž umožňuje tak, jako GRUB legacy bezdiskové zavedení systému. Také si umí přes PXE z TFTP serveru dotahovat další moduly, ale pozor! Přes TFTP nelze provést vylistování vzdáleného adresáře. Starší verze (1.97) měla ještě ke všemu problém se zavedením samotného OS. |
Projekt Syslinux ( http://syslinux.zytor.com/wiki/index.php ) vyvíjí balík malých utilit, určených pro zavádění OS z různých médií:
- SYSLINUX
- Zavádí OS ze souborového systému FAT ( typicky se používá na USB flash discích )
- PXELINUX
- Zavádí OS po síti
- ISOLINUX
- Zavádí OS z bootovatelných "El Torito" CD
- EXTLINUX
- Zavádí linux ze souborových systémů ext2/ext3
- MEMDISK
- Není zavaděčem jako takovým. Je to nástroj, který umožňuje spouštět konzervativní (legacy) operační systémy ( jako např. DOS ) z netradičních médií. Obvykle se používá v kombinaci s PXELINUX a ISOLINUX
Tyto utility jsou malé binární soubory, které se spouští podle potřeby. Jejich výhodou je, že nejsou nijak závislé na zaváděném OS a tudíž je lze bez problému používat bez ohledu na architekturu procesoru.
Projekt Syslinux má svůj ekvivalent např. v zavaděči Grub , předností jeho utilit však je, že jsou malé a svou práci dělají rychle a spolehlivě.
PXELINUX
Se obvykle používá v kombinaci s TFTP serverem pro bezdiskového zavádění ( diskless boot ) linuxových distribucí. Lze jej však ale využít také pro zavedení jiného zavaděče, v našem případě skrz něj natahujeme GRUB
Instalace
V Debianu je binární soubor pxelinux.0 součástí instalačního balíku syslinux. Stačí jej umístit někam, odkud si jej může klientská stanice stáhnout.
Konfigurace
Svoje konfigurační soubory hledá pxelinux.0 spuštěný na klientské stanici v serverovém adresáři ./pxelinux.cfg na základě MAC či IP adresy. IP adresa však není v obvykle používaném tvaru, ale v hexa.
http://frank.harvard.edu/~coldwell/diskless/